209 — Nepřátelská jednotka

*POV=SIENNA*

Zapraskání větvičky, ozvěna kroků a pocit kovové hlavně přitisknuté k mé lebce.

Oči se mi široce rozevřely, když vzduch najednou zhoustl zlobou a zlými úmysly.

Kdokoli za mnou stál, nebyl to přítel.

„Kdo jsi a co tady děláš?“ ozval se chraplavý hlas.

„Na to samé bych se měla ptát já tebe,“ odsekla jsem. „Tahle část lesa bývá prázdná. A nezníš jako valkaarský