229 — Maskot smutku

*POV=SIENNA*

Prodírala jsem se davem, zoufale toužící po troše vzduchu, po jakémkoliv vzduchu.

„Princezno Sienno,“ zablokovala mi cestu k východu jakási hodnostářka. Nehty se mi zaryly do kůže rukavic, když jsem se otočila s nacvičeným úsměvem na tváři.

Ze všeho, co moje narozeniny obnášely, včetně toho, co mi připomínalo smrt mého bratra… tohle bylo zdaleka nejhorší.

„Lady Ode