230 — Ma Meilleure Ennemie

*POV=SIENNA*

Potřebovala jsem — potřebovala jsem je najít.

Udělala jsem krok vpřed a měla pocit, že se mi každou chvíli podlomí nohy.

Slyšela jsem hodnostáře, jak se ke mně natahují, aby mě pozdravili, aby něco řekli. Ale procházela jsem kolem nich, jako bych je neslyšela, protože po pravdě… opravdu jsem neslyšela.

Ruce se mi teď třásly silněji a prsty jsem měla jako led