231 — Otupělá

*POV=KAIA*

Prošla jsem kolem smrtelně tiché Vespery do slavnostního sálu.

Měla drzost zahnat mě takhle do kouta. Věděla jsem, že se jednou objeví a zvedne hlavu jako had, ale tohle? Tohle bylo ubohé.

Přesto jsem po naší výměně názorů cítila trochu klidu. Bylo tady až moc velké ticho a mít někoho, kdo mě nenáviděl, mi připadalo – normální.

Když jsem stála a prohledávala pohledem dav,