Byla to jeho košile.

Všiml jsem si Kieranova trupu. V břiše měl díru, která nepřestávala krvácet. Celé břicho měl pokryté spirálami. Jed se mu už dostával do plic.

„Dostaň... ji... odtud,“ vydechl Kieran.

„Přestaň se hýbat. Ten jed se tak bude jen šířit rychleji.“ Můj hlas zněl klidněji, než mi ve skutečnosti bylo. „Zvednu ji. Vylez mi na záda. Hned.“

„Kaelene...“ Kieran mě chytil za paži. „Nemůž