Judd Finch, který patřil ke smečce Kobaltového měsíce, byl trochu zmatený. Podíval se směrem, kam Brant ukazoval.

Byly to jen obyčejné dveře do pokoje číslo tři.

Brant pokračoval: „Brzy těmito dveřmi projde překrásná žena. Je s ní skutečná radost. Pane Finchi, mluvím teď jako upřímný přítel.“

Zatímco Brant mluvil, věnoval Juddovi ten významný úsměv, kterému rozumí všichni muži, a poplácal ho