Darius se na Sloane díval až poněkud posedle. Ponořený do vzpomínek nedokázal Sloane odolat.

Den ode dne ho to k ní táhlo víc a víc.

„Co se to kčertu děje?“ zeptal se Darius ve své mysli svého vlka.

„Ona je náš osudový druh,“ zdůraznil znovu Zeke. Ozval se v Dariusově mysli: „My vlkodlaci musíme být se svými osudovými druhy. Díky poutu osudových druhů se budeme cítit v bezpečí a šťastní.“

Darius m