Valerius s náznakem zoufalství Myru pustil a vrávoral o krok zpět.

Jeho krví podlité oči se vpily do jejích, když se zeptal: „Vůbec nikdy?“

Myřiny řasy se zachvěly, její klid však zůstal neochvějný, když znovu zavrtěla hlavou.

Úsměv na Valeriových rtech zhořkl. „A co tohle?“

Vytáhl dopis, který nosil neustále u sebe, a podržel ho před ní. Hlas se mu zlomil a s rudýma očima zopakoval: „Co znamenají