POHLED NYSSY

Přitiskla jsem lacinou propisku na linkovaný papír svého sešitu.

*Milý Škrábale, dneska je můj osmnáctý Měsíční den. Dnes v noci se moje vnitřní vlčice Vesper konečně probudí a dokáže vycítit našeho osudového partnera.*

Poklepala jsem si propiskou o bradu a tiše, zasněně si povzdechla.

*Ó, Měsíční bohyně, prosím, ať je to Cormac Bloodfang. Je to ten nejúžasnější kluk, jakého jsem v celé smečce potkala. Jeho teplé hnědé oči jsou naprosto k sežrání a ty rty vypadají jako ta nejčervenější třešnička na zmrzlinovém poháru. Tohle je to jediné, co na světě chci nejvíc. Chci jenom, aby byl Cormac můj partner a políbil mě za úplňku. Byla bych ta nejšťastnější vlčice na světě.*

S dramatickým zafuněním jsem tu malou růžovou knížečku zaklapla. Na schodišti hned za ložnicí zničehonic zaduněly těžké kroky. V hrudi mi prudce píchla panika. Rychle jsem nacpala deník do svého otlučeného starého batohu a po špičkách přeběhla přes tlustý koberec k těžkým dubovým dveřím. Nakoukla jsem úzkou škvírou ven. Byla to jenom Mildred, vedoucí služka, která si to mašírovala dlouhou chodbou.

Popadla jsem prachovku z peří a začala s ní agresivně přejíždět po naprosto čisté noční lampičce. Třesavě jsem vydechla. „Tohle bylo o chlup.“

Vrátila jsem se k předstírání, že jsem celou tu dobu pracovala. Pobyt v Cormacově pokoji byl nebezpečná hra. Musela jsem odolávat velmi reálnému, naprosto šílenému nutkání otevřít zásuvku jeho dřevěného prádelníku a čuchat k jeho spodnímu prádlu. Už jsem to párkrát udělala. Dobře, udělala jsem to už mnohokrát. Upřímně jsem si nemyslela, že bych se měla za co stydět.

Jednou mě u toho málem nachytala vedoucí směny. Naštěstí byla příliš zabraná do dokonalého skládání prádla na chodbě, než aby si všimla, že svírám trenýrky velikosti M značky Fruit of the Loom, jako by to byl balík stodolarovek. Při té vzpomínce jsem se uculila tak široce, až mě pálily tváře. Byla jsem tak dokonale ztracená v oparu bavlny a jeho typické cedrové kolínské, že jsem neslyšela, jak se rozrazily dveře do ložnice.

Trhla jsem sebou, narovnala se a upustila prachovku rovnou na zem.

Ve dveřích stála Mildred. Mračila se jako vždycky, když na mě byla naštvaná. Šedivé vlasy měla stažené do utaženého drdolu, který dokonale ladil s její mizerně přísnou povahou. Za celý svůj život jsem tu ženskou neviděla se usmát.

Narovnala jsem záda a pískla: „Ano, paní?“

Mildred si překřížila paže na hrudi a štěkla na mě: „Nech toho svýho zasranýho snění a dodělej si práci! Čemu se tady vůbec, sakra, usmíváš?“

Nasadila jsem ten nejfalešnější vážný výraz, jaký jsem dokázala vykouzlit, a nepřítomně zírala do zdi. „Ničemu, paní.“

Mildred si hlasitě odfrkla. „Jasně. Protože být pitomá služka není žádnej důvod k úsměvu. Možná jsme omegy, ale jsme to my, kdo to tady udržuje v chodu. Drž se práce a neztrácej soustředění.“

Horlivě jsem přikývla. „Budu, paní. Slibuju, že dneska dokončím práci včas.“

Mildred na mě namířila přísný, vrásčitý prst. „Nenuť mě litovat, že jsem ti dala to povýšení.“

Shýbla jsem se a rychle zvedla prachovku. „Samozřejmě, paní. Nezklamu vás.“

Pevně jsem doufala, že ne. Minulý měsíc mě a dvě další dívky povýšili, abychom uklízely pro Betovu rodinu. To pro můj ubohý malý život znamenalo jednu velkolepou, nádhernou věc. Nyní jsem měla neomezený přístup do ložnice Cormaca Bloodfanga.

Byla jsem do něj bláznivě zamilovaná od chvíle, kdy jsem ho poprvé spatřila. Bylo mi osm let, když mě jeho otec, Beta Malachi, našel samotnou bloudit v temných lesích. Lidi říkali, že jsem pravděpodobně z nedaleké smečky, kterou zmasakrovala Frakce Tuláků. Byla to banda divokých, násilnických vlků, kteří odmítali žít podle pravidel smečky. Beta mě přivedl k Alfovi Dariusovi a řekl mu, že na tamním území nezůstali žádní přeživší. Jenom já.

Silně jsem páchla jako submisivní omega. Alfa okamžitě nařídil Betovi, aby zařídil můj přesun do smečkového sirotčince, kde mě měli vycvičit na služku. Tu první noc jsem spala v domě Bety. Seděla jsem v jejich obrovské kuchyni, vyhladovělá a strachy se celá třásla. Kručelo mi v břiše tak nahlas, že jsem si myslela, že mě za to potrestají.

Cormacovi bylo tenkrát patnáct. Vešel do kuchyně, podíval se na mě, jak se krčím v koutě, a podal mi zářivě červené jablko. Řekl mi, ať ho sním, protože vypadám hladově. Tenhle jediný drobný projev laskavosti byl to nejmilejší, co pro mě kdy kdo udělal.

Druhý den ráno jsem měla formální setkání s Alfou. Neúnavně mě vyslýchal ohledně toho, co jsem viděla během útoku tuláků. Upřímně, všechno před mým příchodem do Valeriánské vlkodlačí smečky byla naprostá mlha. Řekla jsem mu, že si nic nepamatuju. Nebyla to lež.

Po tomhle výslechu mě hodili pod přísnou ochranu paní Mildred. Začala jsem na samém dně jako všichni ostatní v sirotčinci. Teď, v osmnácti, jsem byla skoro na vrcholu žebříčku služebnictva. Uklízela jsem pro ty nejelitnější vlkodlačí rodiny ve smečce. Pro holky jako já už to o moc lepší být nemohlo.

Povzdechla jsem si a vešla do přilehlé koupelny, vděčná za příležitost drhnout Cormacovi podlahy. Ten kluk byl sice k sežrání nádherný, ale zrovna dvakrát pořádný nebyl.

Moje vnitřní vlčice Vesper se mi v mysli dávila. *Smrdí to tu smrtí.*

V duchu jsem se zachichotala. *Já vím.*

Popadla jsem plastový kbelík plný mýdla, vody a silného bělidla. Nejdřív jsem se pustila do velké vany a vydrhla z ní hnusný kruh špíny, a pak jsem se přesunula k záchodu. Nechci nic říkat, ale Cormac by se nutně potřeboval naučit, jak mířit svým ptákem. Trvalo mi půl hodiny agresivního drhnutí, než jsem z té porcelánové mísy dostala zaschlé žluté skvrny od chcanek. Z těch silných chemických výparů mi slzely oči a ruce mě bolely z neustále se opakujícího pohybu, ale musela jsem to tu vypucovat, aby se to tu blýskalo.

Klečela jsem na všech čtyřech a tahala za sebou ručník, abych vysušila poslední kousek mokré vydlážděné podlahy.

BUM.

Těžké dveře od ložnice se rozrazily a s ohlušujícím rachotem narazily do zdi.

Ztuhla jsem na místě. Uši se mi okamžitě nastražily. Z ložnice se ozvalo pisklavé ženské chichotání, po kterém hned následovalo hluboké, dunivé mužské mručení. Srdce mi spadlo až do žaludku. Tohle temné, hrubé mručení bych poznala kdekoli. Patřilo Cormacovi.

Tiše zašeptal: „Sloane, zrovna teď bych měl být na tréninku.“

Hruď se mi stáhla okamžitým, šokujícím žalem. Samozřejmě, musela to být Sloane. Byla to přítelkyně Alfova syna. Tedy, byla to Kaelenova přítelkyně. Kaelena poslali pryč na specializovaný výcvik pro Alfy jen pár dní poté, co jsem původně přišla do smečky. Byla to přísná tradice, že budoucí nástupci jsou posláni na výcvik hned, jakmile dovrší osmnácti let. Museli být plně připraveni na to, že jednoho dne převezmou smečku. Kaelen Kincaid byl právoplatným dědicem Valeriánské vlkodlačí smečky.

Během dospívání jsem neustále slýchala nekonečné drby o tom, že Sloane se jednoho dne stane jeho Lunou. Očividně na Kaelenův velkolepý návrat zrovna trpělivě nečekala. Aktivně ho podváděla a sbírala jeho nejlepší kamarády a další vysoce postavené vlky po celém území, jako by to byly sběratelské kartičky.

Dveře do koupelny byly pootevřené. Plížila jsem se po čtyřech blíž a nakoukla úzkou škvírou ven. Cormac ležel na kraji své obrovské postele a nohy mu visely přes okraj. Lokty se opíral o matraci, aby měl horní polovinu těla zvednutou. Kousla jsem se do spodního rtu. Vypadal hříšně dobře. Tričko už měl pryč, a tak se jeho vypracovaná, svalnatá hruď nabízela v plné kráse.

Drtilo mi duši vidět ho s jinou holkou, ale tu krutou pravdu jsem znala vždycky. O někoho jako já by nikdy ani nezavadil. Byla jsem jenom osiřelá omega, co s těmi svými zrzavými, krepatými vlasy a naprosto plochým hrudníkem vypadala jako fazolový lusk. Ale holka snad pořád může fantazírovat, ne?

Sloane se k němu připlazila mezi jeho rozevřené nohy a tiše zapředla. „Měla jsem chuť tě ochutnat už od snídaně.“

Protočila jsem panenky tak silně, že jsem málem viděla své minulé životy. Potřebovala jsem odsud vypadnout, a to rychle. Jenže jsem neměla kam utéct. V koupelně bylo jen jedno malinké okno z matného skla, které nešlo otevřít.

Než jsem vůbec stihla vymyslet nějaký plán útěku, Sloane mu sáhla po pase. Rozepnula mu kalhoty a stáhla zip. Olízla si lesklé rty, jako by hleděla na bufet, kde může sníst, co hrdlo ráčí. Klekla si přímo před něj na koberec a stáhla mu kalhoty a trenýrky až ke stehnům.

Jeho čurák vyskočil ven, tlustý a úplně tvrdý.

Cormac přirazil boky nahoru a hrubě zavrčel. „Ty jsi taková špinavá děvka.“

Obemkla upravenou rukou kořen jeho ptáka a tiše se zachichotala. „Já vím, ale ty to miluješ.“

Ó. Moje. Drahá Měsíční bohyně. To byl ale nádherný kus nádobíčka. Byl obrovský, tlustý s výraznými žilami a z jeho těžkého žaludu už unikala kapka čiré tekutiny.

Nervózně jsem polkla. Oči se mi rozšířily, když se Sloane naklonila dopředu a vzala si jeho čuráka rovnou do pusy. Vzala ho do krku v celé jeho délce, jako by to pro ni vůbec nic nebylo. Nic! Pohybovala hlavou, klouzala mokrými rty nahoru a dolů po jeho tvrdém údu, zatímco sáhla dolů a pohrávala si s jeho těžkými koulemi.

Začala jsem bezděčně napínat vlastní čelist. Vážně jsem přemýšlela, jestli bych vůbec dokázala nacpat tak obrovskýho ptáka do krku, kdybych byla na jejím místě. Tichou ložnici naplnily mokré, mlaskavé zvuky. Tvrdě sála žalud jeho čuráka, kroužila jazykem kolem citlivé špičky a pak si ho vzala znovu hluboko do pusy.

Očima jsem uhnula od té názorné scény nahoru ke Cormacově tváři. Jeho ostře řezaná čelist byla silně napjatá. Červené rty se mu pootevřely, když vydal drsný, bezdechý sten. Pohled na to, jak ztrácí kontrolu, ve mně probudil něco silně sexuálního. Mezi nohama se mi okamžitě nahromadilo těžké, spalující horko. Kalhotky mi zvlhly náhlou mokrotou a v břiše mi divoce zaškubalo. Dech se mi zadrhl v krku, když jsem sledovala, jak jeho boky přirážejí nahoru do jejích úst. Moje tělo reagovalo proti mé vůli. Zdrcující žal byl naprosto zastíněn intenzivním, ochromujícím vzrušením, které mi pulzovalo samotným nitrem.

A pak se všechno zastavilo.

Sloane s mokrým mlasknutím stáhla ústa z jeho čuráka. Cormac na posteli ztuhl.

Oba se zarazili. Otočili hlavy směrem ke koupelně a začali větřit.

Ach ne. Ach ne. Jasný pach mého vzrušení. Byli to vysoce postavení vlci s mimořádně vyvinutými smysly a můj vlhký, těžký pach omegy právě zaplavoval celou místnost. Sama jsem se prozradila.

Cormac ze svých nohou shodil Sloane, jako by to byl pytel brambor. S tupým bouchnutím dopadla na zem. Prudce vstal a nacpal si svého tvrdého ptáka zpátky do trenýrek, přičemž si kalhoty zapnul s ostrým, kovovým trhnutím zipu. Jeho hnědé oči se upřely přímo na škvíru ve dveřích koupelny.

Štěkl drsný, agresivní rozkaz. „Vím, že tam jsi. Vylez a ukaž se.“

Do prdele.

Panika mi ochromila končetiny. Byla jsem uvězněná v jeho koupelně, úplně prozrazená, a z téhle ponižující konfrontace nebylo úniku.