Než jsem se stačila po srážce vůbec odpotácet, sevřela mi pas paže ukovaná z čisté oceli. Paže tvrdá jako železo mě přitáhla těsně k neúprosné stěně svalnaté hrudi. Skrz ledabyle rozepnutou bílou košili se mi o holou kůži otřely šedivé chlupy na hrudi. Z masivního muže, který mě držel v zajetí, vyzařovala děsivá, dusivá aura naprosté autority. Zaklonila jsem hlavu a v pohmožděném hrdle se mi zadrhl dech. Husté, distingované prošedivělé vlasy měl sčesané dozadu z drsné tváře. Sklopil ke mně chladné, vypočítavé světle šedé oči. Nebylo v nich nic než čisté pohrdání.

Nedopřál mi ani tu důstojnost, aby promluvil přímo ke mně. Lehce otočil hlavu k muži s pochmurným výrazem, který stál vedle něj.

„Kdo kurva je ta malá coura? Kdo pustil do mého klubu Brawl nezletilou děvku?“

Samotná drzost jeho chraplavého hlasu prořízla příval adrenalinu, který mi zaplavoval žíly. Po hrubém a ponižujícím osahávání u VIP stolu, kde se mnou Caleb a Hassan zacházeli jako s kusem masa, se ve mně vzedmula zuřivá pobouřenost. Vykopla jsem nohama a zapřela mu ruce proti nehybné hrudi. Jeho sevření kolem pasu se jen změnilo v bolestivý svěrák. Zoufale jsem se chytila roztržené látky svých krajkových červených šatů. Přetržené tenké ramínko neposkytovalo vůbec žádnou oporu, takže můj výstřih zůstal vystavený zakouřenému vzduchu klubu i jeho pronikavému pohledu.

„Pustíš mě, ty úchyle?“ vyštěkla jsem panovačně.

Hlas se mi lehce třásl. Jeho chladný, výsměšný pohled pomalu sklouzl po mých rozcuchaných mahagonových kadeřích a pokračoval níž k mému zrychleně se zvedajícímu hrudníku. V očích mu problesklo temné pobavení, ale mé rozhořčení pro něj bylo jen jako otravná bzučící moucha. Můj odpor zcela ignoroval a znovu obrátil pozornost ke svému těžce ozbrojenému doprovodu. Mluvil, jako bych byla jen protivná komplikace.

„Holčičko, je čas jít spát.“

Pak se jeho obrovská ruka s ledabylou krutostí snesla dolů v ponižujícím oblouku. Ostré plesknutí se rozlehlo nad dunícími basy, když mě udeřil přes odhalené pozadí. Pálivý úder mi jako tekutý oheň rozžhavil v žilách novou vlnu ponížení. Svalnatí strážci kolem nás propukli v chlípný sbor posměšného chechtotu. Jejich dravé oči hltaly můj zničený vzhled. Odbyl mě krutým, povýšeným úšklebkem.

„Mazej zpátky za tatínkem, holčičko, a před spaním mu ho vykouř.“

Ponížení spálilo poslední zbytek mého pudu sebezáchovy. Oslepující vztek zcela vytěsnil rozum. S divokým výkřikem jsem vrhla tělo dopředu a zvedla pravou ruku vysoko do vzduchu. Pak jsem ho udeřila do zjizvené, žulově tvrdé tváře tak silně, jak mi síly dovolily.

Ostré prásknutí kůže o kůži přerušilo hlučné napětí v našem bezprostředním okolí. Mezi jeho strážci zavládlo mrtvé ticho.

Než jsem stačila svou pálící dlaň stáhnout, jeho obrovská ruka vyrazila děsivou rychlostí. Prsty mi sevřely subtilní zápěstí. Jediným brutálním pohybem mi zkroutil paži za záda. Ramenní kloub mi vykřikl bolestí. Vydala jsem ze sebe ostrý výkřik a on mě donutil zvednout se na špičky v marném pokusu ulevit trhavému tlaku. Po jeho drsné tváři přeběhl záblesk skutečného úžasu. Rychle zmizel a nahradila ho bouře naprosto ryzí zuřivosti.

„Ach, holčičko. To jsi neměla dělat.“

Hlas mu klesl do hlubokého, vibrujícího a smrtícího tónu. Paži mi držel vytočenou vzhůru a ochromoval mě žhavou bolestí. Prudce otočil hlavu ke svým mužům a vydal krátký rozkaz.

„Řekněte Thanovi, že se za ním zastavím později.“

Trhl mým zmítajícím se tělem ke svému boku. S děsivou lehkostí mě napůl vlekl a napůl táhl pryč od pulzujícího tanečního parketu. Kolem nás se okamžitě sevřel těsný, neprostupný kruh ozbrojených strážců a zakryl mě před zraky ostatních. Vyděšený, hlučný dav v klubu se okamžitě rozestoupil. Opilí návštěvníci do sebe strkali a ustupovali jako Rudé moře. Sklopili oči k podlaze a z každého z nich vyzařovala naprostá podřízenost tomuto muži. Oslepující vztek konečně prorazila mrazivá panika. Nebyl to jen vyhazovač. Byl to někdo nesmírně významný a nebezpečně mocný.

Podpatky se mi bezmocně smýkaly po lepkavých prknech, zatímco mě neúprosně táhl vpřed. Plíce mě pálily nedostatkem vzduchu.

„Já… je mi to líto…“ vydechla jsem zoufale.

Přes široké rameno po mně vrhl planoucí, rozzuřený pohled. Světlé oči mu žhnuly.

„Ty nevíš, co znamená omluva, holčičko.“

Tiché zamručení ve mně usadilo hluboký, mrazivý děs. Protlačil mě kolem těžkých závěsů a strčil do skrytého soukromého výtahu. Kovové dveře se s konečným cvaknutím zavřely a uvěznily nás v klaustrofobické kleci. Výtah nás hladce vyvezl vzhůru a zanechal za sebou násilný hluk klubu. Zhluboka jsem lapala po dechu, paži stále neúprosně přitisknutou k páteři. Vystrašeně jsem pokukovala po jeho společnících s kamennými tvářemi. Zírali přímo před sebe a tvářili se, jako by odvádět vyděšenou dívku pryč bylo naprosto běžnou součástí práce.

Výtah cinkl. Vystoupili jsme do rozlehlé chodby v horním patře, která dýchala starosvětským bohatstvím. Měkké tmavé koberce pohlcovaly naše kroky. Stěny lemovalo těžké dřevěné obložení, které ostře kontrastovalo s holými prostorami sklepa pod námi. Nedal mi čas ten luxus vůbec vstřebat. Neúprosně mě táhl až na konec chodby, kde se zastavil před obrovskými dvoukřídlými dubovými dveřmi. Stlačil kliku, vtáhl mě do rozlehlé, opulentní pracovny a těžké dřevo zabouchl přímo před obličeji svých strážců.

Silným strčením mě od sebe násilně odhodil. Na zlomených podpatcích jsem zavrávorala a tvrdě dopadla na drahý koberec. Vyrazilo mi to dech. Horečně jsem se vyškrábala na nohy a s každým přerývaným nádechem se mi zvedal hrudník. Zničené šaty se zoufale lepily na mé křivky. Obranně jsem na něj zírala a čekala, co udělá dál.

Mé rozhořčení zcela ignoroval. S arogantní lhostejností, která z něj přímo sálala, přešel rozlehlou místnost ke křišťálovému baru s lihovinami. Pracovně vévodil obrovský ořechový stůl pokrytý uměleckými předměty a úhlednými hromádkami složek. Srdce mi bušilo do žeber jako pták uvězněný v kleci.

Náhle se na chodbě za dveřmi strhl hlasitý rozruch. Přes silné dřevo se ozvaly tlumené výkřiky.

Než Cassian stačil zareagovat, těžké dveře pracovny se s ranou rozletěly.

Do místnosti se po hlavě vrhla jaksi povědomá, oslnivě krásná blondýna. Zlaté vlasy měla upravené do hladkého, těsného mikáda. Na sobě měla tenké šaty, které ponechávaly jen velmi málo prostoru pro představivost. Široké, vyděšené modré oči během zlomku vteřiny přelétly opulentní pracovnu, než se zabodly do mého rozcuchaného zjevu. Obavy na její bezchybné tváři se okamžitě zkroutily v masku vražedného vzteku.

„Miláčku, Casíku, kdo to je?!“ hystericky zaječela a prsty zkřivila do drápů, když se prudce vrhla mým směrem.