Clara ztuhla. Zcela jasně řekla, že je to její byt. Kdy ho proboha nazvala domovem?

Domov, který s ním kdysi sdílela, roztříštil před lety svýma vlastníma rukama. Teď měla místo, které bylo skutečně její, místo, o něž se už nemusela bát, že ho ztratí.

O okamžik později se otočila a pohlédla do očí muži stojícímu ve dveřích bytu číslo 2202, který ji z dálky pozoroval.

Stiskla rty. „Řekla jsem jen,