„Už to chápu!“ Clařina slova vyšla huhňavě, protože měla tváře zmáčknuté pod Arthurovou dlaní. To nepatrné šišlání působilo až roztomile.

Arthur nespouštěl z její tváře zrak, dokud se jeho soustředění nerozostřilo. Dřív ji takhle štípával neustále. Někdy přistoupila na jeho hru, jindy se dopálila – přesně jako teď.

Clara vycítila v jeho pohledu změnu. Na kratičký okamžik změkl, naplnil se onou dův