„Já už maminku nemám.“ Malá Clara sevřela rty, jako by zadržovala slzy. Místo pláče se však usmála.

Zatahala Arthura za ruku, vyvedla ho ze smuteční síně a ukázala ke hvězdám.

„Ona a tatínek se proměnili ve hvězdy na obloze. Dávají na mě pozor každý den,“ řekla hlasem tichým, ale neochvějným. „Tvoje maminka a tatínek tam nahoře určitě jsou taky, viď?“

Než odešla, vtiskla mu do dlaně poslední bonbo