Clara nikdy neměla Vanessu v lásce, ale Marianne byla dobrá duše.

„Claro.“ V hlase Marianne, znaveném po dnech plných zmatků, zazněla něha v okamžiku, kdy uslyšela Clařin jemný hlas. „Dnes se vracím do Oakhavenu. Až budeš mít čas, přijď zase do vily Elysium na mé terapie.“

„Už tak brzy?“ podivila se Clara.

Věděla, jak hluboký pocit viny i lásky Marianne chová ke své mladší dceři. Podle veškeré log