Clara mu chtěla říct: „Arthure, zdá se, že žádné rodiče nemám.“

Ne, takhle to úplně nebylo. Všechno, čím dosud žila, kým si myslela, že je – to všechno patřilo někomu jinému. Dokonce ani jméno Clara nebylo její. Ani nevěděla, kým vlastně je.

Když Arthur sklopil zrak, setkal se s jejím omámeným, zraněným pohledem. Něco v něm změklo. Potlačil nutkání ji políbit; jednou rukou ji přidržel v pase a dru