Sienin úhel pohledu

Kručení mého žaludku hlasitě prořízlo ticho hotelového apartmá.

Trhla jsem sebou. Zrada.

Kaelen, který doteď seděl na pohovce a projížděl něco v telefonu, na mě zvedl obočí. „Máš hlad?“

Dramaticky jsem si povzdechla a přitiskla si ruku na břicho. „Umírám hlady.“

Ušklíbl se a odložil telefon. „Tak se najíme.“

Zamrkala jsem. „Vy mě fakt berete na oběd?“

Pokrčil rameny a vstal. „N