Pohled Kaelena

V mém náručí nic nevážila.

Naprosto nehybná. Žádný zvuk. Žádný dech. Nic než bušení mého vlastního srdce, které naráželo do žeber, jako by se chtělo prorvat ven.

„Sieno,“ zopakoval jsem, tentokrát tišeji. Jako prosbu.

Žádná odpověď. Ruce se mi třásly, když jsem na ni hleděl. Tělo měla ještě teplé, ale tohle… tohle působilo jako smrt.

Už jsem nepřemýšlel.

Jednal jsem.

„Sežeňte zdravo