Začalo mrholit. Déšť byl zpočátku jemný, jen tiše šeptal do předního skla, zatímco Kaelen řídil jako smyslů zbavený.

Klouby na volantu mu zbělely a druhou ruku si tiskl ke krvácejícímu boku. Zůstala jsem zticha a sledovala, jak bojuje o vědomí. Jak nás žene dál, i když jsme za sebou s každou ujetou mílí nechávali jen krev a kouř.

Před námi se vynořil bezpečný úkryt. Elegantní moderní stavba napůl