Rafe…

Srdce mi vynechalo úder, když jsem se otočila a uviděla ho stát za sebou s rukama v kapsách tmavých kalhot.

Polkla jsem.

Měla jsem strašnou smůlu, pokud šlo o útěky. Z jedné klece do druhé.

Rafe mírně naklonil hlavu a jeho úsměv se líně vinul jako kouř. „Kampak míříš, miláčku?“

Instinktivně jsem ustoupila, puls mi duněl v uších. „Jen jsem potřebovala vzduch.“

Tiše a hladce se zasmál, jako by