Nespala jsem.

Vlastně ne. Jen jsem se propadala do polospánku a zase se budila, zamotaná do překrouceného prostěradla a ještě horších myšlenek, Rafeův polibek mi pořád ležel na rtech jako stín, Kaelenovy doteky jsem měla pořád vyryté do kůže. Moje kunda po něm pořád prahla, ale moje rty a mysl prahly po někom jiném.

Možná by prahnout nebylo to správné slovo.

S povzdechem jsem se znovu převrátila.