„Ví Viktor, jak mizerný lhář z tebe je?“ řekl jsem Rafeovi, který stál u vody v opuštěném přístavu, zalitém stíny a ozářeném měsíčním svitem, zatímco nocí zněl cvrkot cvrčků.

Skrývalo vzpomínky, které už dávno zmizely z tohoto světa.

Vrzající dřevo pod našima nohama šeptalo o dávno uplynulých letech a zrezivělé kovové kontejnery se tyčily v měsíčním svitu jako polámaní obři. Vzduch byl prosáklý so