Ozvalo se tiché zaklepání a vzápětí tiché zaskřípání otevíraných dveří. Zvedla jsem oči od přikrývky, se kterou jsem si pohrávala, a dovnitř vstoupil lékař s deskami v ruce a klidným úsměvem na tváři.

„Dobré ráno, slečno Vaneová,“ řekl, když přistoupil blíž. „Jak se dnes cítíme?“

„Lépe,“ odpověděla jsem upřímně. Hlas jsem měla stále trochu zastřený, ale byl už pevnější než dřív. „Silnější.“

„To rá