Neodvážil jsem se jí podívat do očí.

Nechtěl jsem vidět ten výraz, ať už v něm bylo cokoli – hněv, pocit zrady, nebo snad dokonce naděje. Naděje by mě zničila ze všeho nejvíc. Takže jsem se k ní otočil zády, vyšel ven a zavřel za sebou dveře. Bez jediného ohlédnutí.

Pořád jsem ji cítil v krvi.

Její vůně mi ulpěla na kůži, její hlas se mi rozléhal v hlavě, jako by tam patřil. Ale nezastavil jsem. N