Camilla scházela ze schodů jako bouře zahalená v hedvábí. Podpatky jí ostře klapaly o mramor a zuřivost vepsaná v její tváři ji činila jen o to smrtelnější.

Zastavila se, když došla dolů, a dlouze, zkoumavě si mě prohlédla — spoutanou, potlučenou, se rty roztřesenými hněvem a otlačenými od roubíku. Její rudé rty se zkroutily.

„Co tady sakra dělá?“

Očima těkala mezi Viktorem a Rafem, jako by to byl