**Sienin pohled**

„Nakonec s ním stejně budeš muset promluvit,“ pronesl Dante mírně a opřel se o opěradlo pohovky. Pozorně mě sledoval, v očích zamyšlený výraz, a prsty poklepával o koleno.

Povzdechla jsem si a přitáhla si nohy pod sebe. „A co mu mám asi tak říct? Vůbec netuším, kde začít.“

„Cokoliv je lepší než nic,“ řekl Dante tiše. „Bůh ví, že není dokonalý, Sieno, ale Kaelenovi… záleží mu na t