„Pořád trucuješ?“ odfrkl si Rafe z druhého konce místnosti, zatímco popíjel sklenku něčeho drahého, jako by ji před dvěma dny neudeřil hřbetem ruky. Jeho tón byl samolibý, skoro až znuděný. „Vždyť to ani nebyla taková rána, Camillo. Nedělej, jako bych ti zlomil čelist.“

Camilla neodpověděla.

Stála u okna, jednu nohu překříženou přes druhou, pomalu kouřila a na filtru měla mírně rozmazanou rtěnku.