Stále mě pohlcovala hustá, omamná mlha z Cosimova panovačného polibku. Dveře výtahu se rozjely do stran a odhalily suterénní garáže. Najednou jsem stála tváří v tvář všem čtyřem těm nebezpečným mužům. Valerio, Vincenzo a Marcello na nás upřeně zírali. Srdce se mi v hrudi úplně zastavilo. Z tváře se mi vytratila všechna krev. Panika mi sevřela hrdlo. Připadala jsem si jako srnka paralyzovaná ve světlech čtyř blížících se sporťáků.

Cosimo nenuceně udělal krok vpřed. „Zrovna jsem se chystal doprovodit Greco k autu.“

Marcello přistoupil blíž. Zdálo se, jako by jeho široká ramena úplně zablokovala ostré zářivkové světlo garáží. „Myslím, že jsi toho udělal dost, Cosimo. K autu ji doprovodím já.“

Cosimo se vševědoucně ušklíbl a ustoupil stranou. „Jak myslíš. Měj se, Greco. Uvidíme se.“

Přála jsem si, aby se betonová podlaha rozestoupila a spolkla mě zaživa. Byla jsem profesionální makléřka, ale zrovna teď jsem si připadala jako kus masa, se kterým kšeftují vrcholoví predátoři. Když jsme vyšli z garáží, chladný večerní vánek mě udeřil do zrudlé tváře, ale nijak nezchladil to intenzivní, pulzující horko, které se mi hromadilo přímo mezi nohama. Marcello mi položil těžkou ruku na kříž. Ten pouhý dotek vyslal divoké záchvěvy přímo do mého středu. Co se to se mnou dneska kurva dělo? Byla jsem v říji? Mlčky jsme kráčeli k mému Porsche.

Když jsem se konečně natáhla po elegantní klice, Marcello mě popadl za paži. Přimáčkl mě zády k tvrdému plechu auta, čímž dokonale zopakoval svůj agresivní výpad z dnešního rána v mé kanceláři. Chladná karoserie mě studila do zad, ale z jeho mohutného těla sálalo spalující horko. Vzhlédla jsem k němu. V duchu jsem zoufale doufala, že se sehne a vtiskne své rty na moje v hlubokém, stravujícím polibku. Místo toho se mým ústům vyhnul. Naklonil se mi obličejem přímo k uchu. Jeho horký dech mi ovál citlivou kůži.

„Vím, že si dneska večer chceš udělat dobře, ale nedělej to. Poznáme to. A až tě znovu uvidíme, budeme ti muset dát pořádný výprask za to, že nás neposloucháš.“

Tělo mi zaplavily miliony zmatených motýlků. Kunda mi pulzovala bolestivou, zoufalou touhou. Pokusila jsem se stisknout stehna k sobě, abych dosáhla alespoň nepatrného tření, ale on mi přímo mezi nohy vrazil své silné stehno a donutil mě je nechat od sebe. Přesně věděl, co se mnou ta jeho sprostá slova dělají. Byla jsem úplně mokrá a šíleně jsem toužila po úlevě.

Zoufale jsem se snažila skrýt, jak moc nepříčetná a vzrušená jsem doopravdy byla. Posbírala jsem každou kapku své mizící odvahy a pohlédla mu přímo do těch pronikavých očí. „Nebudete mít tušení, co dělám ve svém vlastním domě, a neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že vás musím poslouchat.“

Věnoval mi temný, mrazivý úsměv. „Být tebou, dával bych si velký pozor, zlato. Nebo bys snad chtěla na zadek? Je to tak?“

Odmítla jsem mu dopřát uspokojení z odpovědi. „Děkuji, že jste mě doprovodil k autu. Užijte si večer.“

„Ach, to si užiju. A pamatuj si, co jsem řekl, zlato.“ Odtáhl se a pevně za mnou zabouchl dveře auta.

Sevřela jsem volant a rozjela se potemnělými ulicemi. Čekala jsem, dokud jeho postava nezmizela ve zpětném zrcátku. Ruce se mi třásly tak silně, že jsem musela sjet ke krajnici. Svírala jsem kůží potažený volant a bojovala s přerývaným dechem. Kolem okénka mi prosvištěl elegantní sporťák a srdce mi divoce bušilo do žeber. Prostě jsem to nedokázala pochopit. Tihle čtyři smrtelně nebezpeční muži byli dlouhé roky jen mými striktně profesionálními klienty. Proč mě najednou začali uhánět všichni ve stejnou chvíli?

Jakmile jsem se bezpečně zamkla ve svém tichém bytě, shodila jsem ze sebe ty omezující podpatky. Úleva se dostavila okamžitě. Šla jsem rovnou do kuchyně a nalila si pořádnou, vrchovatou sklenici svěžího bílého vína. Po tom neúprosném dráždění na hraně, které jsem dnes musela vydržet, jsem si zasloužila celou láhev. Vešla jsem do koupelny a pustila vodu. Nalila jsem do vany olej s vůní vanilky, zapálila pár svíček a vklouzla nahým tělem do horké lázně.

Opřela jsem si hlavu o porcelán a dlouze si lokla vína. Zoufale jsem potřebovala fyzické uvolnění. Ta bolest mezi nohama byla trýznivá. Potřebovala jsem orgasmus, možná hned několik. Moje volná ruka sklouzla dolů mýdlovou vodou. Přejela jsem prsty po svém zduřelém klitorisu.

V mysli mi neustále rezonovalo Marcellovo temné, děsivé varování. Vzpomínka na jeho hlas působila v místnosti jako fyzická tíha, jako by stál přímo vedle vany. Moje ruka se z nevysvětlitelného důvodu zastavila. Odtáhla jsem prsty od své naprosto mokré kundy.

Hluboce, frustrovaně jsem zasténala. Zbytek vína jsem do sebe kopla na ex. Byla jsem hluboce zmatená ze své vlastní podivné poslušnosti vůči jeho příkazu. Proč jsem kurva ve své vlastní soukromé koupelně poslouchala mafiánského bosse? Nálada byla ta tam. Vylezla jsem z chladnoucí vany, smyla ze sebe mýdlo a osušila se. Hodila jsem na sebe to nejjemnější pyžamo a svalila se do postele, přičemž jsem se ujistila, že mám nařízený ranní budík.

Celou hodinu jsem se převalovala. Spánek nepřicházel v úvahu. Zcela mě pronásledovaly živé, palčivé vzpomínky na dnešní den. Každý jednotlivý polibek se mi v mysli přehrával ve smyčce. Marcellova hrubá dominance, Vincenzovo uhlazené nebezpečí, Valeriův velitelský stisk a Cosimův omamný hlad. Horko v mém nitru se změnilo v běsnící požár.

Odkopla jsem přikrývky a trhnutím otevřela zásuvku nočního stolku. Popadla jsem svůj vibrátor, BOBa.

Potmě jsem sama sobě horečnatě argumentovala. *Nikdy se nedozví, že jsem ho použila.*

Stáhla jsem si kalhoty od pyžama a roztáhla nohy doširoka na matraci. Na silikonový dřík jsem vymáčkla štědré množství lubrikantu. Vrazila jsem si ten tvrdý plast hluboko do své naprosto mokré kundy a zasunula ho až ke kořeni. Zapnula jsem hračku na ty nejvyšší vibrace.

Z hrdla se mi vydrala hlasitá nadávka. Pánev se mi prudce zvedla z prostěradla. Pevně jsem zavřela oči a poddala se těm zvrhlým, explicitním představám. Viděla jsem Valeria, jak mi tiskne zápěstí k posteli. Představovala jsem si Vincenza, jak kouše do jemné kůže na mém krku. Viděla jsem Marcella, jak mě plácá po holých stehnech. Cítila jsem Cosima, jak mi vráží svůj tlustý čurák hluboko do mé těsné kundy.

Do prázdného pokoje jsem hlasitě vzdychala jejich jména. Brutální tření a těžké vibrace mě hnaly přímo na hranu. Měla jsem pocit, jako by mi klitoris hořel.

„Panebože, do prdele! Kurva! Ach bože!“

Hlasitě jsem vykřikla, když se mé tělo prohnulo v masivním, drtivém orgasmu. Poševní stěny se tvrdě semkly kolem vibrující hračky. Kluzké tekutiny mi promáčely prostěradlo, zatímco vlna za vlnou intenzivní rozkoše ničila mou nervovou soustavu. Ležela jsem tam, lapala po dechu a třásla se ve tmě.

Fyzicky nasycená a vyčerpaná jsem tu hračku vytáhla z bolavé kundy. Došla jsem do koupelny, abych BOBa umyla, a natáhla si zpátky kalhoty od pyžama. Když jsem zalezla zpátky pod peřinu, usnula jsem téměř okamžitě.

Hned druhý den ráno začal zvonit můj otravný budík v telefonu. Ten náhlý hluk mě trhnutím probral. Popadla jsem přístroj, aniž bych zkontrolovala jméno volajícího.

„Cami. Dobré ráno,“ zamumlala jsem do reproduktoru. Můj hlas byl zastřený a mátožný spánkem.

„Ahoj, zlato.“

Ten hluboký baryton způsobil, že jsem se v posteli okamžitě posadila. Žilami mi projela čistá panika a šok.

„Marcello.“

„Ano, to jsem já. Otevři dveře. Přinesl jsem ti horké kafe a čerstvý croissant.“

„Vy jste tady?“

„Ano, zlato. A teď pojď otevřít ty dveře.“

Zavěsil. Zmocnil se mě naprostý zmatek. Zírala jsem na zhasnutou obrazovku telefonu. Jak mohl vůbec vědět, ve které přesně budově bydlím? A pokud to věděl on, věděli to i ti zbylí tři? Jak se mu podařilo dostat přes tu špičkovou ochranku až na soukromou chodbu mého domu?

Upravila jsem si zmačkané pyžamo a vyrazila sprintem do koupelny. Rychle jsem si vypláchla pusu ústní vodou a prohrábla si zacuchané vlasy rukou. Opatrně jsem došla do předsíně a odemkla těžké vchodové dveře. To bylo to nejlepší, co mohl v tuhle hodinu dostat.

Marcello stál na chodbě, v jedné ruce papírový sáček a ve druhé podnos s kávami. Ležérně prošel přímo kolem mě do mé kuchyně, jako by mu to tu patřilo.

Položil jídlo na žulovou pracovní desku a upřel na mě své tmavé oči. Jeho pohled si pomalu, od hlavy až k patě, prohlédl mou spánkem zmačkanou postavu. „Vypadáš půvabně jako vždycky.“

Překřížila jsem si paže na hrudi. „Děkuji vám za tu očividnou lež, Marcello, ale nemusíte mi lhát.“

Jeho výraz ve zlomku vteřiny ztvrdl. Zabodl do mě pohled. „Nelžu. O něčem takovém bych ti nikdy nelhal. A vlastně o ničem.“

„Ach tak, dobře. Nebuďte tak vážný.“

Mávl rukou směrem k chodbě, čímž mě propustil. „Běž se připravit. Kafe ti udržím teplé a ten croissant ohřeju.“

Ani jsem se s ním nezačala hádat. Prostě jsem se otočila a odešla. Co to se mnou bylo? Připadala jsem si lapená ve svém vlastním domě. Nakráčela jsem do koupelny a svlékla si pyžamo. Dala jsem si rychlou, nervózní sprchu, zatímco mi hlavou vířila stovka otázek. Proč tu byl?

Oblekla jsem si své upjaté pracovní oblečení. Mokré vlasy jsem si stáhla dozadu do svého obvyklého těsného, nekompromisního drdolu. Třesoucíma se rukama jsem se nalíčila a vyšla do obývacího pokoje, abych ho našla.

Marcello stál u oken, která sahala od podlahy až ke stropu. Mlčky zíral ven na panorama města, které se nabízelo z mého výškového bytu. Otočil hlavu a podíval se přímo na mě.

„Mám radši, když máš vlasy rozpuštěné,“ poznamenal nenuceně.

Dokráčela jsem až k ostrůvku v kuchyni. „Co tady přesně děláte, Marcello?“

„Přinesl jsem ti kafe.“

„Ano, a dál?“

„A přišel jsem se ujistit, že jsi mě poslechla.“

„Ohledně čeho?“

„Nedělej ze sebe hloupou, Camillo.“