„Samozřejmě že ne,“ zamumlám chladně přímo do Valeriiny třesoucí se tváře. „Máš strach. Proto ti to jasně nemyslí. Běž spát.“

Hledím do jejích zpanikařených očí a čtu v jejích rysech čirou hrůzu. Jejím největším, paralyzujícím strachem není to, že by ztratila mou náklonnost. Je to trvalá ztráta jejího vznešeného titulu, obrovské moci a nesmírné prestiže, které jako moje luna požívá. Hluboko uvnitř