Marcella.

„Torine. Torine, pusť mě—“

„Plakala jsi!“

„Od kdy tě to vůbec zajímá?! Brečela jsem před tebou tolikrát, víc než o samotě za celý svůj život. Brečela jsem, když jsme se milovali… a říkala jsem si: ‚Je zrovna dnešek ten den, kdy konečně někomu řeknu, že vůbec existuju? Je tohle ten den, kdy přestanu být jen ostudným malým tajemstvím, co schovává jak nějaký sprostý časopis?‘“

Ušklíbnu se.