Torin.

Vlny znovu narazí, ale tentokrát se k nim neotočí. Marcella si zajede rukou do vlasů a vydá ze sebe překvapený zvuk… napůl smích, napůl zalapání po dechu!

Rozesměju se taky. Celou tu dobu byla v Paříži. Já byl v Paříži, a přestože jsme se neviděli, osud nám přesto dovolil, abychom se setkali.

„To, že si někdo koupil ten obraz, mi dodalo sebevědomí, abych víc kreslila.“ Zavrtí hlavou a pořád