Valeria vztekle rozbije sklenici vedle sebe.

Slzy jí smáčejí zrak, dokud se jí všechno před očima nerozmaže. Hruď se jí zvedá, jak jí vztek stoupá hrdlem a mění se v tiché zavrčení, než se rozzuřeně vrhne k šatně.

Trhne dveřmi tak silně, až se s prásknutím odrazí zpět.

Její šatna Luny ji vítá úhlednými řadami lodiček, šatů, policemi parfémů a šperků... všechno je uspořádané tak, jak by věci patříc