Marcella Draken.

Pokračování.

Gretchen a Tessa ode mě odstupují.

„Šéfkuchaři, musím ti připomínat, že patříš do kuchyně a že tě platíme za to, abys tam pracoval?“

„Moc se omlouvám, paní… já—“

„Mluvila jsem k nim.“

Kráčím k Morrigan.

Pět let možná vlkům jako ona nepřipadá jako dlouhá doba, ale mně to stačilo k tomu, abych se zocelila. Stačilo to k tomu, abych se přestala krčit před lidmi, kteří si