V hlavě se mi jako nekonečná, mučivá smyčka přehrává to ponižující divadlo u jezera. Soustředím se na tu katastrofu v podobě mých mokrých šatů, jezerní vodu štípající v botách a čirý trapas dnešního odpoledne tak usilovně, že mi úplně uniká současný stav mého bytu. Blížící se pohroma mi dojde až ve chvíli, kdy s Grigorym Belinskym stojíme přímo přede dveřmi.

Ruka se mi vznáší nad levnou mosaznou k