„Opravdu se tě bojím.“ To přiznání ze mě vyklouzne dřív, než ho stihnu zastavit. „Jen ne tak, jak si myslíš.“

Zadrhne se mu dech. V pruhu světla z chodby vidím, jak se jeho výraz mění – v těch bouřkově šedých očích spolu válčí hlad a zaváhání. Jako by sváděl stejnou bitvu jako já.

„Řekni mi to,“ dožaduje se tiše.

„Bojím se...“ Hlas se mi zlomí. Ztěžka polknu a zkusím to znovu. „Bojím se toho, jak