„Rozumím naprosto všemu,“ zachroptím a můj hlas zní překvapivě ostře na to, jak roztřeseně se cítím. Zvláštní, jak mě vztek dokáže posílit, i když se zrovna rozpadám na kousky. „Takže to nepoužívej jako výmluvu.“

Jedno temné obočí vyletí vzhůru. „‚Výmluvu‘?“

„Omlouváš si tím, že se se mnou rozcházíš.“ Ta slova mi na jazyku chutnají jako jed. „Pokud chceš odejít, tak to udělej proto, že to tak sám