Pohled Romana

Měl jsem na Harper hrozný vztek. Pak vešla do Vanceovy kanceláře a všechno se ještě nekonečně zhoršilo. Protože ve chvíli, kdy se na mě usmála, se každá špetka toho pečlivě udržovaného hněvu téměř rozplynula a nahradila ji zničující touha usmát se zpátky jako naprostý hlupák.

Na jednu absurdní vteřinu jsem jí chtěl ten úsměv oplatit. Chtěl jsem zapomenout na argumenty, které jsem si