Pohled Harper

„Měj se, zlato.“ Romanův hlas se vznášel ve vzduchu ještě dlouho poté, co odešel z mé kanceláře.

Po tom jednoduchém něžném oslovení se mi v břiše rozlétlo absurdní množství motýlků. Nenáviděla jsem, jak snadno mě jedno jeho slovo dokázalo rozhodit, ale už nemělo smysl to popírat.

Ještě několik okamžiků po jeho odchodu jsem sledovala dveře a zírala na místo, kde před chvílí stál, jako