Pohled Harper

Stále jsem nemohla uvěřit, že tu Wyatt opravdu je.

Oči mi k němu neustále těkaly, studovala jsem jeho tvář, jako bych se bála, že jakmile odvrátím zrak byť jen na vteřinu, zmizí.

Zasmál se a promnul si zátylek.

„Přestaneš na mě zírat, jako bych nebyl skutečný?“ dobíral si mě.

Rozesmála jsem se, nedokázala jsem si pomoct.

„Jen mě nechej, ať se na tebe podívám,“ řekla jsem tiše. „O tom