Pohled Romana

„Děkuju,“ řekla Harper s vřelým úsměvem a převzala ode mě kytici.

„Nemáš zač,“ odpověděl jsem, oplatil jí úsměv a následně pozdravil Claru a Wyatta.

Poté, co jsme prohodili pár slov, jsem odemkl dveře a vešel do Harpeřina bytu.

Během posledních měsíců se z tohoto místa pomalu stal můj druhý domov.

Většinu nocí jsem trávil tady, místo abych se vracel do svého střešního apartmánu. Jakk