(POHLED VESPER)

Cože?

Tohle se přece nemohlo dít. V žádném případě to nemohla být pravda.

Zavrávorala jsem a udělala krok vzad. Ohromující vůně čokolády a koření zaútočila na mé smysly a ovinula se kolem mě jako těžká deka. Místo typického romantického chvění, o kterém slýcháte v pitomých pohádkách, se mi hluboko v žaludku zkroutil bolestivý uzel. Svaly se mi stáhly v křeči a dech se mi zasekl v krku. Převalila se přes mě přívalová vlna naprostého neuvěření a na prchavou vteřinu mi znecitlivěla končetiny. A pak přišel vztek. Převzal otěže, žhavý a oslepující, a začal mi proudit žilami jako tekutý oheň. Hned v závěsu ho následoval drásavý pocit zrady, který hrozil, že mi rozdrtí hrudní koš.

*DRUH! MŮJ!*

Nessa, má vnitřní vlčice, se v mé mysli hlasitě radovala. Její nepotlačitelná extáze narážela do mé lebky a rázně tak umlčela veškeré logické pochybnosti. Drápala se přes mentální bariéry, vyla svou oddanost a dožadovala se, abych se podvolila poutu, které nás spojovalo s tím monstrem stojícím jen pár kroků ode mě.

Neexistoval způsob, jak bychom s Darem Kensingtonem mohli být Měsíční bohyní určeni jako osudoví druzi. Byl to zvrácený vtip. Kosmický omyl epických rozměrů.

Střetla jsem se s ním pohledem přes napjatý prostor basketbalového hřiště. Vzduch mezi námi praskal nepopiratelnou energií. Jeho děsivá maska hněvu se zachvěla. Přes ostré rysy mu přelétl záblesk upřímného šoku a temné oči se mu o zlomek milimetru rozšířily. Stál tam jako přimražený a zíral na mě, jako by mě viděl úplně poprvé. Ale pod tím šokem v jeho černočerných očích na okamžik zavířila hlubší, temnější emoce, než ji silou vůle potlačil.

V tu chvíli mi to došlo. S křišťálovou jasností do mě ta pravda narazila.

Ten hajzl to věděl.

Věděl to celou dobu.

To zjištění mě zasáhlo jako fyzická rána do hrudi a vyhnalo mi z plic zatuchlý vzduch tělocvičny. Málem se mi podlomila kolena, ale donutila jsem se zůstat stát. Proměnil se před osmnácti měsíci. Osmnáct dlouhých, mizerných měsíců. Už tehdy zachytil můj pach. Věděl, že jsem jeho osudová družka od samého okamžiku, kdy se jeho vnitřní alfa probudil.

Každý krutý žert, každý chladný pohled, každá jedna věc, kterou mi udělal, nebyla nic jiného než chladnokrevně vykalkulované mučení. Vodil si Chloe po škole jako svou přítelkyni a strkal mi jejich odporný vztah přímo před nos. Stál opodál a den za dnem sledoval, jak mě ponižuje. Nechal ji chovat se ke mně jako k bezcennému hmyzu a zpovzdálí jí fandil. Nařídil celému svému společenskému kruhu, aby mi ze života udělali peklo, přitom přesně věděl, čím bych pro něj měla být. Měl být mým ochráncem, rovnocenným partnerem, mým osudovým druhem. Místo toho byl mým největším trýznitelem.

Tíha té zrady způsobila, že se mé zbité tělo roztřáslo. Ruce se mi chvěly podél boků. Chtěla jsem vzít do zaječích. Chtěla jsem vyrazit z téhle tělocvičny, utéct před civícími zraky svých spolužáků a běžet do lesů, dokud by mi nedošly síly.

„Jak se opovažuješ ublížit Chloe?“

Jeho hlas zaduněl tichou tělocvičnou a rezonoval v dřevěných prknech podlahy. Ten drsný zvuk rozbil můj křehký okamžik prozření a vtáhl mě zpět do reality.

Na povel se ta manipulativní mrcha zachumlala hlouběji do jeho silných paží. Tiše zakňučela, předstírala křehkost a smrtelný strach. Zabořila svou slzami smáčenou tvář do jeho široké hrudi a zaryla prsty do jeho drahé košile, jako bych byla vzteklá zrůda, co na ni každou chvílí znovu zaútočí. Hrála roli oběti tak bezchybně, až se mi z toho zvedal žaludek.

Z nejtemnějších hlubin mé zlomené duše vybublal zvláštní, dusivý pocit. Začalo to jako chvění na hrudi a plížilo se mi to nahoru pohmožděným krkem. Než jsem si vůbec uvědomila, co dělám, smála jsem se. Ten zvuk mi unikl ze rtů. Byl to cizí, děsivý, maniakální zvuk, který mi nepatřil. Ostrý a nepříčetný se odrážel od vysokého stropu basketbalového hřiště.

Lidé v okolním davu si vyměnili nesvé pohledy a o krok couvli, jako by moje šílenství bylo nakažlivé. Maniakální smích utichl a zanechal za sebou jen chladné ticho.

Ušklíbla jsem se a zabodla vražedný pohled přímo do Chloeiny uplakané tváře.

„Ublížit jí? Copak si vůbec myslíš, že bych něčeho takového byla schopná, co?“

Přejela jsem očima po zírajících studentech. Nenáviděla jsem každého z nich. Byli spoluviníky v téhle noční můře.

„Kam až mi paměť sahá, dělali jste mi ze života peklo s touhle namyšlenou krávou v čele každého útoku! Jak se mě opovažujete obvinit, že jsem jí ublížila, když to bylo vždycky přesně naopak?!“

Snížila jsem tón do hedvábného výsměchu a dala si záležet, aby se můj hlas nesl mrtvolně tichou tělocvičnou. Chtěla jsem, aby všichni slyšeli její pokrytectví.

„Jsi tak hrozně pokrytecká, dokonce i na úkor své vlastní nedotknutelné pověsti? Myslela jsem si, že ty máš být ta nadřazená beta samice téhle smečky. Nedotknutelná včelí královna. Jak by mohla být nadřazená beta tak snadno sražena na kolena slabou, podřadnou děvkou, jako jsem já?“

Chloe sebou při mých slovech trhla. Odmítla ale vypadnout z role. Ještě víc se opřela do své ubohé role ublížené oběti. Rozplakala se hlasitěji a křečovitě se držela Dareovy svalnaté postavy, jako by na tom závisel její život.

„Zaskočila jsi mě! Jen jsem ji kárala za to, že přinesla smečce hlubokou hanbu, než na mě zaútočila jako nějaká vzteklá tulačka!“

Namířila tu chabou výmluvu jako cílený útok a snažila se mě vykreslit jako nekontrolovatelnou hrozbu. Zaskřípala jsem zuby. Dala bych cokoliv za to, abych jí tu a teď mohla vyrvat hrdlo.

Přes Dareovy ostré rysy přelétl náznak upřímného zmatku. Podíval se dolů na Chloe se zatnutou čelistí a pak přesunul svůj temný pohled zpět na mě. Obočí se mu stáhlo, jako by mu chyběl klíčový kousek skládačky.

Odmítla jsem dál snášet to jeho předstírání nevědomosti. Chtěl hrát hloupého, zatímco mě jeho přítelkyně nazývala ostudou? Chtěl předstírat, že neví nic o mučení, které sám zorganizoval? Fajn. Vyložíme všechny karty na stůl. Upřela jsem na alfa dědice pevný, neochvějný pohled a přimrazila ho na místě.

„Nehraj tu na mě neviňátko, Dare, a ty, Chloe, nemáš absolutně žádné právo mě kdy nazývat děvkou. Jestli jsem se před tvým klukem svlékala, bylo to jen proto, že jsem s ním uzavřela zoufalou dohodu a on si to výslovně vyžádal.“

Shromážděným davem to hlasitě zahučelo. Šepot se rozhořel jako lesní požár a odrážel se od tribun. Pohoršené výrazy v jejich tvářích jen přiživily oheň, který mi hořel na hrudi.

Chloein dokonale vykonturovaný obličej nabral odporný odstín temné hořkosti. Veřejné odhalení jeho požadavku zasáhlo přímo její zbytnělé ego. Oči se jí rozšířily a střelily po Dareovi v němé otázce. Iluze jejich dokonalého vztahu se začala před zraky všech hroutit. Nedala jsem jim ale ani vteřinu na to, aby se vzpamatovali.

„Nenapadlo mě, že tu dohodu poruší a ta videa vypustí ven jen pár hodin po mém malém představení,“ prohlásila jsem pevně a odmítla přerušit oční kontakt s budoucím alfou.

„Co tím myslíš?“

Dare udělal krok vpřed s napjatým držením těla. Vytvořil mezi sebou a Chloe nepatrný odstup. Obočí se mu stáhlo ještě hlouběji a ve tváři se mu zračil jasný zmatek.

Měla jsem dost těch jeho her. Zničil mi život, pošlapal mou důstojnost, ponížil mě před celou smečkou, a teď ze sebe chtěl dělat nechápavého kloučka? Vztek ve mně překypěl, horký a nemilosrdný.

„Nech si to divadýlko, Dare. Už toho bylo dost!“

V koutcích očí mě pálily horké slzy frustrace a zrady. Zahnala jsem je mrkáním, odmítala jsem je nechat téct. Zůstala jsem pevně stát na svém místě, zlomený nos mi pulzoval a na bradě se mi stále lepila čerstvá krev.

„Dokud jsi sem nevešel, myslela jsem si, že to nejhorší jsi mi už udělal tím, že jsi včera v noci zveřejnil ta moje videa. Myslela jsem, že to bylo to absolutní dno, na které můžeš klesnout. Ale očividně jsem se mýlila. Jsi ten nejhorší člověk na celé planetě!“

Má vnitřní vlčice úzkostně zavyla nad mými drsnými slovy vůči našemu osudovému druhovi, ale já Nessu nemilosrdně zatlačila do nejtemnějšího kouta své mysli. Nepotřebovala jsem, aby teď ovlivňovala moje rozhodnutí. Potřebovala jsem tohle přežít. Potřebovala jsem bojovat.

Když Chloe uslyšela mou přímou urážku jejího milovaného alfy, upustila od své fasády křehké oběti. Odtáhla se od Darea a postavila se rovně. Falešné slzy v mžiku nahradil její obvyklý agresivní, zlomyslný úšklebek. Vycenila zuby, připravená bránit svého muže před podřadnou omegou, která se opovážila mluvit, když neměla slovo.

„Jak se opovažuješ s ním takhle mluvit?“ obořila se na mě pisklavým hlasem plným arogantní autority.

Na rtech se mi pomalu zformoval sardonický úsměv.

Podívala jsem se na holku, která mě roky terorizovala. Podívala jsem se na kluka, který jí to dovolil, zatímco v hrudi skrýval naše posvátné pouto. Přes mé pohmožděné tělo se přelil zvrácený pocit moci. Už jsem neměla co ztratit. Má důstojnost byla pryč. Moje tajemství vyšlo najevo. Moje krev byla na podlaze. Nehodlala jsem jít ke dnu, aniž bych jim zasadila ránu tam, kde to bolí nejvíc.

Darea už jsem sotva obdařila pohledem. Nasadila jsem povýšený, lhostejný výraz, o kterém jsem věděla, že je oba rozzuří. Zvedla jsem bradu a dívala se na tu domněle nadřazenou betu pěkně spatra.

„Nemyslím si, že je někomu vůbec něco do toho, a tobě už vůbec ne, Chloe, když budu se svým druhem mluvit tónem, jaký uznám za vhodný!“