VESPER.

Stála jsem paralyzovaná v černočerné, dusivě těsné místnosti. Hluboký spánek bez snů z předchozích okamžiků zmizel a uvrhl mé vědomí do smyslové prázdnoty. Tma mi tlačila na kůži jako fyzická váha. Srdce mi bušilo do žeber jako lapený pták, každý zběsilý úder se rozléhal tím dusivým tichem.

Na okraji mé mysli se drápala panika. Prohrábla jsem si vlasy třesoucí se rukou a cítila, jak mi po