Zhluboka jsem se nadechl, nasál vzduch kolem sebe a pak vydechl. Ztratil jsem jeho pach. Neexistovalo žádné logické vysvětlení, jak mohl jen tak záhadně zmizet.

Torin — můj vlk — nikdy neztratil stopu, ale dnešek byl jiný. Divně jiný.

„To je zvláštní,“ zamumlal jsem. „Zajímalo by mě, kam zmizel.“

Na chvíli jsem zapomněl na hádku s otcem a nohy mě donesly ke kládě. Z mých rtů unikl hluboký povzdech