VESPER.

„Vezmeš ten hovor, Vesper?“

Maminčin jemný hlas prořízl vzduch a roztříštil tichou atmosféru.

Zamrkala jsem, když mi došlo, že jsem na obrazovku telefonu, kde svítilo jeho jméno, zírala už moc dlouho.

Dare.

Těžko říct, jestli volal z pocitu viny, nebo mu snad splasklo ego natolik, aby ze sebe dostal omluvu. Možná, jenom možná, ho k tomu donutil jeho otec.

Tak či tak jsem nehodlala to tlačí