VESPER.

Oči mi prudce vyletěly dokořán, když mi na oční víčka dopadly paprsky světla deroucí se skrz závěsy. To světlo nepůsobilo jemně. Bylo... vlezlé.

Třeštila mi hlava.

Nešlo o žádnou malou bolest – byla to ta bolest, co se vám usadí uprostřed čela a prostě tam trčí, jako by jí to tam patřilo.

Tiché zasténání mi uniklo ze rtů, když jsem se přetočila na bok a zabořila polovinu tváře do polštáře.