RONAN.

Zvuk Vesperina křiku mi pořád dozníval v uších.

Stál jsem tam, za dveřmi laboratoře, zatímco na ni smečkový vědec štěkal rozkazy. Chtěl, aby něco vyvolala, cokoliv – jiskry, plameny, stíny –, ale nedokázala to.

Ne proto, že by nechtěla. Proto, že nevěděla jak.

Pokaždé, když selhala, jeho hlas byl ostřejší, hrozby těžší, a pokaždé, když sebou trhla, ve mně se něco sevřelo.

Souhlasil bych s t