Vzduchem se nesl pach vlhkého kamene a rzi a dráždil mi nozdry. Pořád jsem seděl v podřepu v nejvzdálenějším rohu, opřený zády o zeď, s hlavou sklopenou, a předstíral jsem, že neslyším tiché Vesperino popotahování na druhé straně. Předstíral jsem, že je mi to fuk.

Ale ten zvuk neutichal. Zalézal mi pod kůži.

Dveře náhle zaskřípaly, prolomily ticho, a o holou podlahu zadrhlo železo. Trhl jsem hlavo