VESPER.

Korbinovy kroky odezněly na chodbě a dveře za ním cvakly. Chvíli jsem zírala na zavřené dveře a pak jsem pokrčila rameny, jako by odmítnutí jeho slov mohlo nějak umlčet ten hluk v mojí hlavě.

Jediné, co jsem si pamatovala… jediné, co se mě drželo jako trn zarytý pod kůží… byl obraz vlka omegy, spoutaného před Alfou. Ten sen – ne, ta noční můra – se mi neustále drápala zpátky do mysli. Znov