DARE.

Les řídl, jak jsme se blížili k hranicím, vzduch se měnil, byl těžší, nabitější. Cítil jsem svobodu hned za čárou, hutná vůně hlíny a borovic mi naplnila plíce. Noční vítr mě studil na kůži a přinášel s sebou vzdálený hukot území mojí smečky.

Konečně.

Zpomalil jsem krok jen natolik, abych pohlédl na Ronana. Vypadal unaveně, ztrhaně, ale v očích mu pořád plápolala ta směšná jiskra naděje. Odp