Hned jak jsem zavřela dveře a vrátila se do svého pokoje, mrzelo mě, jak jsem se k Ronanovi zachovala. Věděla jsem, že na mě dává pozor, ale prostě jsem potřebovala prostor.

Jenže ten způsob, jakým na mě mluvil, jako bych mu ubližovala, to, jak se za ním lidé otáčeli a zírali na něj, a to, jak jsem se naštvaně sebrala a nechala ho tam, poníženého.

Věděla jsem, že dokáže být až moc panovačný a že s