VESPER.

Slunce už mi svítilo do oken, ale já nedokázala usnout. Ani na chvilku nezamhouřit oči.

Pokaždé, když jsem se o to pokusila, okamžitě se mi samy rozletěly ze strachu, že ji znovu uvidím.

Zafačovanou postavu, co se za mnou žene. Slova, která mumlala v jazyce, jemuž jsem nerozuměla. Způsob, jakým mě její ruka pálila na čele – ten palčivý pocit na kůži jsem cítila doteď.

Skoro jsem nespala a